Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. … Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
Lukáš 6,22.26
Na jedné straně nenávist, na druhé chvála. Já mám raději chválu. Ta se poslouchá mnohem lépe než slova plná nenávisti.
Ježíš opět obojí zmiňuje v kontextu Božího království. Připomíná svým žákům, že je v životě nečekají jen pozitivní reakce na jejich životní styl motivovaný vírou v pravdivost učení jejich Mistra. Mnozí lidé je za to budou nenávidět. Čistý život Kristových následovníků bude totiž u jejich nepřátel probouzet jejich ochablé svědomí k novému životu.
Ve svém kázání Ježíš také připomíná, jak nebezpečná pro nás může být touha po chvále. Pokud se ve svém životě zaměřím na to, abych se stal populární a oblíbený, začnu časem ztrácet svou obezřetnost vůči zlu a nakonec zlo pohltí i mne.
V dějinách se často stávalo, že lidé, kteří odmítli vzdát se své víry v Ježíšovo učení, byli postaveni mimo společnost. Jejich jména se nesměla ani vyslovovat. Ve snaze vymazat tyto lidi z dějin byly bourány dokonce i náhrobky nebo páleny knihy.
Je tu ale jeden seznam, ze kterého nás nikdo vymazat nemůže. Píše o něm Jan v knize Zjevení: „A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života“ (Zj 21,27). O tom, zda v tomto seznamu zůstane i mé jméno, rozhoduji jen já sám svým životem a svým vztahem k mému učiteli — Ježíši Kristu. Jeho přátelství je pro mne víc než chvála tohoto světa.
