Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Sloup oblakový se nevzdálil od lidu ve dne ani sloup ohnivý v noci. Ex 13,21.22
Lhůta čtyř set let se naplnila. Při svém odchodu z Egypta vzali Izraelci s sebou drahocenný odkaz – Josefovy kosti. Ve dne řídil oblak jejich cestu nebo se nad nimi rozprostřel jako baldachýn. Chránil je před palčivým vedrem. V noci se stával ohnivým sloupem, který osvětloval jejich tábor a byl stálým svědectvím Boží přítomnosti.
Izraelci se utábořili u moře, jehož vody se zdály nepřekročitelnou překážkou v další cestě. Náhle v dálce uviděli egyptská vojska v plné zbroji, která je pronásledují. Zachvátil je strach. Když se k nim však přiblížilo egyptské vojsko, vznesl se oblačný sloup majestátně k nebi, přenesl se přes Izraelce a sestoupil mezi ně a egyptská vojska. Tmavá stěna oddělila pronásledované od jejich pronásledovatelů. Když tma zhoustla, oblačná stěna na straně Izraelců se rozzářila a zaplavila celý tábor denním světlem. Na Boží příkaz Mojžíš vztáhl svou hůl a vody se rozdělily. Izraelci vkročili do moře po suché půdě a voda stála po obou stranách jako zeď.
Řízení Prozřetelnosti je pro nevěřící nepochopitelné a přivádí je v zoufalství, kdežto pro věřící je naprosto jasné a přináší jim klid a mír. Cesta, po níž nás vede Bůh, může vést pouští nebo mořem, je to však cesta bezpečná. (PP 202–208; PP 281–290)
Náš Pane, děkujeme, že tak, jako jsi vedl Izraelce po poušti, vedeš každého z nás v našem životě.
