Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
Lukáš 8,17
Máte svá tajemství? Něco, co skrýváte před druhými, a dokonce i před svými nejbližšími? Dnes se tomu říká 13. komnata. Něco, s čím neradi chodíme na světlo a co bychom raději uschovali někde v bezpečí nedobytného sejfu.
Důvody můžeme mít různé. Nejčastěji je to ale strach z odmítnutí. Máme obavy, že kdyby se o nás druzí dověděli tajemství, které tak pečlivě a úzkostlivě strážíme a ukrýváme, tak by nás odmítli a opustili. Náš strach je tak vlastně vyvoláván i nedůvěrou v ty druhé. Nevěříme, že by nás měli rádi, kdyby věděli to, co zatím nevědí.
Ježíš říká, že jednou vyjdou všechna tajemství na povrch. Jednou budou odtajněna i ta nejtajnější tajemství. Radí, abych se přestal bát o svou pověst. Pokud ji buduji, ale mám přitom ve skříni kostlivce, stejně jednou pravda vyplave na povrch a stane se to, čeho se bojím.
Pokud si nechám poradit, prožiji pár nepříjemných chvil, poznám skutečné přátele a nebudu se muset celý život bát chvíle, kdy někdo odhalí to, co skrývám.
V Ježíšových slovech je ale ukryto ještě něco. Bůh zná všechna má tajemství. Vidí v mém nitru všechnu špínu, kterou v něm skrývám před druhými. On to vše ví, a přesto mne má dál rád. Neodsuzuje mne, ale nabízí mi pomoc. On všechnu špínu, kterou skrývám, dokáže vyčistit a odstranit.
Vše jednou vyplave na povrch. Tak proč Ježíši nedovolit, aby se tak stalo dnes? Chci jít dál s čistým štítem. Díky, Bože.
