A hle, rozmlouvali s ním dva muži — byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.
Lukáš 9,30.31
Na horu se Ježíš přišel modlit. Nutně potřeboval povzbuzení. Věděl, že i když za ním jdou zástupy, většina posluchačů stále nerozumí tomu, co se jim snaží sdělit. Mnozí přicházejí, protože potřebují uzdravit. Další čekají, že uvidí zázraky. To ale není hlavním cílem Ježíšovy pozemské mise.
Ježíš na sebe vzal lidství jen proto, aby nám ukázal Boha v pravém světle. Věřil, že se mu podaří svými slovy i skutky přivést lidi k tomu, aby znovu uvěřili, že Stvořitel je láska. To bylo jeho posláním. Představit hříšnému člověku milujícího, odpouštějícího a milosrdného Boha.
Jenže lidé v něm stále vidí tradičního židovského vůdce. Chtějí, aby porazil římské okupanty a obnovil davidovskou říši.
Ježíš se modlí a potřebuje povzbudit. Najednou se u něj objevují Mojžíš s Eliášem. Mojžíš vzpomínal, jak mu setkání s Ježíšem pomáhala vždy, když ztrácel naději, že se mu podaří dovést Židy do zaslíbené země. Eliáš Ježíši zase připomínal slova, kterými tohoto proroka povzbuzoval, když procházel krizí víry. Mojžíš s Eliášem rozuměli tomu, co Ježíš prožíval. Vždyť to sami zažívali, když plnili úkol, který od Stvořitele dostali.
Nebesa poslala Ježíši přesně takové posly, jaké potřeboval. Mojžíš s Eliášem mu pomohli překonat jeho obavy. Jejich příklad mu vrátil víru, že jeho mise nebude zbytečná.
Mnohokrát jsem zažil totéž. Prosil jsem Boha o novou sílu, odvahu a chuť do další práce a on za mnou poslal přesně takové lidi, jaké jsem potřeboval. V tom je Bůh jedinečný.
