Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. … Znám své ovce a ony znají mne. J 10,11.14
Ovce je jedním z nejplašších a nejzranitelnějších tvorů. Pastýři na Východě se o svá stáda bez přestání neúnavně starají. Za hradbami měst bylo v dávných dobách nebezpečno. Pastýř střežil svěřené ovce a uvědomoval si, že i jeho život je v ohrožení. Mladý David pásl stáda svého otce a s holýma rukama se postavil proti lvu i medvědovi a vyrval jim ukradenou ovci z tlamy. Pastýř vodí své stádo přes skalnaté pahorky, lesy a divoké rokle k travnatým pastvinám u řeky, bdí nad ním v horách za osamělých nocí a chrání je před zloději. S láskou pečuje o slabé a nemocné ovce. Stádo se pak stává součástí jeho života. Váže jej k němu pevné pouto lásky. I když je stádo veliké, pastýř zná každou ovci. Každá má své jméno a slyší na pastýřovo volání. Stejně jako zná své ovce pozemský pastýř, zná své po světě rozptýlené stádo i Pastýř nebeský.
Vždy, když učedníci viděli pastýře se stádem, vzpomněli si na Spasitelovo poučení. Viděli Krista v každém starostlivém pastýři a v každém bezmocném a na pastýře zcela odkázaném stádu poznávali sami sebe. (TV 305–307; DA 476–479)
Nebeský Otče, děkujeme, že se o nás staráš jako pastýř o své ovce a že Ti na nás záleží.
