Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: „Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.“ Sk 13,2
Poté, co pronásledování donutilo učedníky odejít z Jeruzaléma, evangelium se velmi rychle šířilo za hranicemi Palestiny. K městům, kde lidé s radostí přijímali evangelium, patřila i Antiochie, tehdejší hlavní město Sýrie. Apoštolové tam vyslali Barnabáše. Barnabášovo působení v Antiochii bylo bohatě požehnáno a k věřícím se připojili mnozí další. Jak dílo rostlo, Barnabáš byl nucen poohlédnout se po vhodné pomoci. Proto se vydal do Tarsu, aby vyhledal Pavla, který se tam v tom čase zdržoval. Byl právě takovým spolupracovníkem, jakého Barnabáš potřeboval.
Pavel a Barnabáš se naučili spoléhat na Boží zachraňující moc. Byli naplněni vřelou láskou k hynoucím lidem. Jako věrní pastýři hledali ztracené ovce a nepomýšleli na svůj vlastní klid a pohodlí. Zapomněli sami na sebe… Jejich zrak byl upřen jen k jedinému cíli – zachránit ty, kdo zabloudili daleko od stáda. Ačkoli se Pavel a Barnabáš soustředili na pohany, nepřestali pracovat ani pro židy. Pavel jim vyprávěl, jak je Bůh vysvobodil z egyptského otroctví a zaslíbil jim Spasitele z rodu Davidova. Nezdráhal se povědět čistou pravdu o tom, jak židovští představitelé zavrhli Spasitele. Kázal jim o pokání a odpuštění hříchů. Jejich úsilí se však od této chvíle soustředilo především na vybudování Božího království v pohanských oblastech, mezi národy, které o pravém Bohu a jeho Synu věděli jen málo nebo vůbec nic. (PNL 89–101; AA 166–175)
Nebeský Otče, ať naše srdce hoří upřímnou láskou k Tobě a našim bližním.
