Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze. Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
Lukáš 22,4–6
Jidáš je zvláštní osobnost. Musel to být velice schopný muž. Zajímavé je i to, že o něm nikde nečteme, že by ho Ježíš pozval mezi své žáky. Byl jedním z těch, kteří za Ježíšem přišli sami. Nejspíš vycítil šanci, že by to pro něho mohlo být výhodné.
Z evangelií víme, že mu ostatní učedníci dokonce svěřili společnou kasu. Staral se o vše, co se v Ježíšově činnosti týkalo financí. Ježíš věděl, že ho Jidáš zradí. Přesto mu nabízí šanci. Dovolí mu, aby v jeho blízkosti prožil více jak tři roky života.
Jenže Jidáš tuto šanci nevyužil. Přestože mohl pozorovat Ježíšovu lásku k člověku, raději rozvíjel svou lásku k penězům. Miloval ten pocit, když mohl spravovat „měšec“ a rozhodovat o tom, co se stane s penězi, které měli. Je docela možné, že sám sebe viděl v roli ministra financí v Ježíšově vládě, která bude nastolena hned poté, co Ježíš vyžene Římany.
Židé od Mesiáše očekávali, že je zbaví císaře a sám pak usedne na trůn. To si nakonec mysleli i učedníci. Proto ignorovali Ježíšova upozornění na to, že musí brzy zemřít.
Jidáše jeho láska k penězům dovedla ke zradě. Petr svého Pána zapřel ze strachu o život, Jidáš z prospěchu. Rozhodl se jej prodat ve chvíli, kdy začal tušit, že Ježíš nemá v plánu usednout na Davidův trůn. Těch třiceti stříbrných si cenil více než svého učitele. Přestává důvěřovat Ježíši a chce si svou budoucnost zajistit sám. Věčnost prodává za pár stříbrňáků.
