Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. … Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.
Lukáš 6,21.25
Židovská společnost se tehdy dělila na dvě části. Jedni měli pocit, že žijí dobře a mohou se proto radovat z toho, jak jim Hospodin za jejich skvělý život žehná, i z toho, že je také díky jejich dobrotě přijme do svého nebeského království.
Druhou skupinu lidí tvořili ti, kteří tak úspěšní nebyli. Byli to nemocní a chudí lidé, kteří uvěřili tvrzení duchovních, že je Bůh trestá za jejich hříchy. Patřili sem také celníci a všichni Židé, kteří kolaborovali a spolupracovali s okupanty. Tito lidé byli utvrzováni v tom, že jich se Boží království netýká.
Teď se tu najednou objevil Ježíš, který to vše staví naruby. Ukazuje na to, že Bůh zve do svého království každého. Chudé i bohaté, nemocné i zdravé, vzdělané i prosté. Nezáleží na tom, v jakém postavení a stavu se člověk nachází. Mnohem důležitější je, na čem staví svůj vztah k Bohu.
Ten, kdo si myslí, že je dost dobrý, aby ho Bůh do svého království musel vzít pro zásluhy, bude jednou naříkat. Naopak ti, kteří si uvědomují svou nedostatečnost a jdou s ní k Bohu, se už brzy budou smát.
Proč? Protože poznají Boží odpouštějící milost a lásku. Poznají i Boží moc, která jim pomůže v boji se zlem, které cítí ve svém nitru. Zárukou jejich vítězství nebude jejich vlastní dobrota, ale Boží láska a Ježíšova proměňující moc.
Tuto možnost máme dnes i my. Jsem rád, že mohu Boží lásku i Ježíšovu proměňující moc zažívat i já ve svém životě.
