Tu povstalo celé shromáždění a odvedli ho k Pilátovi. Vznesli proti němu žalobu: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“
Lukáš 23,1.2
Velekněží a starší už mají jasno. Ježíš zasluhuje smrt, a proto není třeba hledat nějaké důkazy nebo svědky. Však on se vždy najde někdo, kdo tu pravdu upraví tak, jak je třeba.
Teď už Ježíš není před veleradou, ale před římským prefektem Pontským Pilátem, který tehdy vládl provincii Judea. Tento římský úředník má, na rozdíl od velekněží a starších, pravomoc i k vynesení trestu smrti. A právě ten si chtějí Židé u Piláta pro Ježíše vyvzdorovat.
Dnes už si ani nehrají na to, že by je zajímala pravda. Klidně lžou, protože si ve své nenávisti říkají, že účel světí prostředky. Tvrdí, že Ježíš brání lidem v odvádění daní císaři, i když všichni slyšeli jeho: „Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (L 20,25).
Stejně tak je lží i jejich tvrzení: „Prohlašuje se za Mesiáše krále!“ Ježíš vždy odmítal myšlenku, že se ujme Davidova pozemského trůnu. Když se Pilát zeptal, jak to je, odpověděl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud“ (J 18,36).
Židé odmítli pravdu a dostávají se do vleku lži, přesně podle Ježíšových slov: „Váš otec je ďábel… Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži“ (J 8,44). I my bychom si měli občas položit otázku: „A kdo je mým otcem? Je to Bůh?“
