Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané. 2Tm 4,16.17
Pavel se opět ocitl ve vězení. Jen málo přátel s ním dosud sdílelo jeho útrapy; a i ti ho nyní začali opouštět. Někteří utekli, jiní odnášeli poselství různým sborům. „Jediný Lukáš je se mnou,“ napsal Pavel Timoteovi (2Tm 4,11). V této těžké době povzbuzovaly Pavla také časté návštěvy Onezifora. Tento dobrosrdečný Efezan dělal vše, co bylo v jeho silách, aby apoštolovi jeho vězení usnadnil. Vzhledem k závažnosti zločinu, z něhož byl obviněn, a ke všeobecné nevraživosti vůči křesťanům se jen stěží dalo doufat, že vše dobře dopadne.
Před Nerovým jménem se třásl celý svět. Miliony lidí se poslušně skláněly před jeho příkazy. Starý vězeň, který byl předveden před Nera, neměl peníze, přátele ani obhájce. Jeho tvář svědčila o tom, že je smířen s Bohem. V jeho projevu ani v tváři nebylo stopy po strachu, smutku či sklíčenosti.
Když před sebou spatřil dav lidí, zahořel nepřekonatelnou touhou ukázat jim cestu ke spasení. Zapomněl, kde se nachází, nedbal na nebezpečí, kterým je obklopen, a viděl jen Ježíše, jak se před Bohem přimlouvá za hříšného člověka. Přesvědčen o své nevině a vyzbrojen pravdou prohlásil, že to, čemu zasvětil svůj život, je jediné, co nepomine. I když sám zahyne, evangelium nikdy nezanikne. Bůh žije a jeho pravda zvítězí. (PNL 282–286; AA 490–497)
Vládce nebe i země, je velmi osvobozující žít s vědomím, že náš život je ve Tvých rukou.
