A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě… Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich.
L 24,33–36
Dveře místnosti byly důkladně zavřené. Poutníci klepou, ale nikdo neotvírá. Když se ohlásí jménem, dveře se opatrně otevřou a oni vstupují spolu s Neviditelným dovnitř. Potom se dveře zase zavřou. Vyprávějí, jak podivuhodně se jim Ježíš zjevil cestou do Emaus. Najednou se mezi nimi objevila nějaká postava. Všichni se na ni podívali. Nikdo neslyšel ani klepání, ani žádné kroky. Jsou zaskočeni, nevědí, co to má znamenat. Potom slyší hlas. Není to nikdo jiný než jejich Mistr. Jasně a zřetelně jim říká: „Pokoj vám.“
Při Ježíšově narození zvěstoval anděl pokoj na zemi mezi lidmi. Tentokrát se Spasitel poprvé po svém vzkříšení zjevil učedníkům a oslovil je požehnáním: „Pokoj vám.“ Ježíš je vždy ochoten udělit pokoj lidem, které tíží pochybnosti a strach. Čeká, že mu otevřeme bránu svého srdce a pozveme ho, aby s námi zůstal. Sám říká: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zj 3,20). (TV 512; DA 802–804)
Pane Ježíši, zůstaň s námi, prosím.
