Ježíš klekl a modlil se: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
L 22,41–44
Bůh trpěl se svým Synem. V nebesích zavládlo ticho. Světy, které neupadly do hříchu, a nebeští andělé s napětím sledovali blížící se závěr boje. Andělé toužili pomoci Kristu v jeho utrpení, ale nebylo to možné. Pro Božího Syna nebylo úniku. V tomto strašném, kritickém okamžiku, kdy šlo o všechno, kdy se tajemný kalich chvěl v rukou Trpitele, otevřela se nebesa a prosvětlila temnotu této kritické chvíle. Ke Kristu přistoupil mocný anděl, který přebývá v Boží přítomnosti a zastává místo padlého satana. Anděl nepřišel proto, aby vzal Kristu kalich hořkosti z ruky. Přišel jej ujistit o Otcově lásce a povzbudit ho, aby kalich vypil. Přišel posilnit tohoto božsko-lidského prosebníka. Ujistil jej, že Otec je větší a mocnější než satan a že jeho smrt bude pro satana konečnou a úplnou porážkou. Poukázal na obrovské zástupy zachráněných, navěky spasených lidí, kteří mu budou odměnou za prožitá muka.
Kristovo utrpení tím neskončilo, ale opustila ho sklíčenost a tíseň. Bouře neutichla, ale Ježíš, proti němuž byly její vlny namířeny, se vzchopil a nabral sílu k boji. Byl klidný a vyrovnaný. Na jeho zkrvavené tváři se rozhostil nebeský pokoj. (TV 442; DA 685–694)
Drahý nebeský Otče, děkujeme, že v těžkých chvílích posíláš svého anděla, aby nás posilnil.
