Ve druhém roce, dvacátého dne druhého měsíce, se vznesl oblak od příbytku svědectví. I táhli Izraelci ze Sínajské pouště dál… Tak poprvé táhli dál na Hospodinův rozkaz daný skrze Mojžíše. Nu 10,11–13
Stavba svatostánku byla dokončena rok poté, co Izraelci vyšli z Egypta. Poté byli vysvěceni kněží, slavil se svátek obětního beránka, bylo provedeno sčítání lidu a dokončena různá opatření nutná k zřízení občanské a náboženské správy. Kvůli tomu se Izraelci zdrželi u Sínaje ještě téměř rok.
Izraelský tábor byl uspořádán podle přesného pořádku. Ve středu tábora byl svatostánek, příbytek neviditelného Krále. Kolem něj sídlili kněží a lévijci. Kolem nich pak byly usídleny všechny ostatní kmeny.
Jednotlivé kmeny měly přesně vymezené místo. Každý kmen pochodoval za vlastní korouhví a u ní také tábořil. Na celé jejich pouti vedl Izraelce sám Bůh. Kde oblakový sloup sestoupil, tam se měli utábořit. Když se oblak vznesl, mohli pokračovat v cestě.
Bůh je Bohem pořádku. Pořádek zračící se ve všem, co Bůh tak dokonale stvořil a uspořádal, projevoval se také v systému izraelské správy. Svrchovaným vládcem Izraele byl Bůh. Viditelným vůdcem Izraele byl Mojžíš, kterého Bůh ustanovil, aby jeho jménem uplatňoval zákony. (PP 274.276; PP 374–376)
Velký Bože, buď svrchovaným Pánem našeho života a veď nás tak, jako jsi vedl Izraelce.
