Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. Nu 25,1–3
Mezi Izraelci a zaslíbenou zemí ležela už jen řeka Jordán. Izraelci se utábořili podél řeky. V tomto prostředí se však museli utkat se zlem ještě smrtelnějším, než byla silná vojska nepřátel nebo dravá zvěř pouště.
Bileám si byl vědom toho, že blaho Izraele závisí na jeho poslušnosti Bohu a že ho lze porazit, jen když bude sveden k hříchu. Na Bileámův návrh uspořádal moábský král velkou slavnost na počest pohanských bohů. Účastnilo se jí mnoho Izraelců. Omámeni hudbou a tancem a očarováni krásou pohanských kněžek, zapomněli na svou oddanost k Hospodinu.
Izraelci, které nemohly porazit zbraně ani kouzla Moábských, padli za oběť jejich nevěstkám. Žena v satanových službách má moc, kterou dovede muže omotat a zničit. Takto byly svedeny a o poctivost připraveny Šétovy děti; tak bylo zkaženo posvátné símě. Takto byl pokoušen Josef. Takto Samson prozradil Pelištejcům zdroj své síly. Takto ztroskotal David. Takto se stal otrokem vášně a svou čest obětoval téže svůdné moci i Šalomoun, nejmoudřejší z králů, kterého Bůh třikrát nazval svým miláčkem.
Ten, kdo se nechce stát kořistí satanových nástrah, musí dobře střežit hradby svého srdce. (PP 335–342; PP 454–461)
Mocný Bože, prosíme o Tvou ochranu a pomoc, když na nás zaútočí zlo, vůči kterému jsme bezmocní.
