Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Hospodin, jeho Bůh, je s ním… Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Nu 23,20–23
Velký kouzelník Bileám se ze všech sil snažil podle přání Moábských použít svou kouzelnou moc. Jeho duše Izrael proklínala, jeho ústa však Izraeli žehnala. Pokud jsou pod božskou ochranou, nemůže je přemoci žádný lid, žádný národ, i kdyby měl na své straně všechnu satanovu moc. Celý svět užasne nad podivuhodným dílem, jímž Bůh zasáhl ve prospěch svého národa: Boží moc ovládla muže rozhodnutého dopustit se hříchu a zlořečit a přinutila ho vyslovit nejobsažnější a nejvzácnější zaslíbení formou vznešené a strhující básně. Takto projevená Boží milost měla Izraelce ubezpečit, že Bůh bude své poslušné a věrné děti stále chránit a pečovat o ně. Bude-li satan podněcovat zlé, aby je osočovali, trápili a hubili, Boží lid se rozpomene na tento okamžik a získá novou odvahu a víru v Boha.
Než se opět vrátil domů, vyřkl Bileám nejkrásnější a nejvznešenější poselství o Vykupiteli světa a o konečné porážce Božích nepřátel: „Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců“ (Nu 24,17). (PP 331–333; PP 444–448)
Pane Ježíši, děkujeme, že bdíš nad svým lidem i svým dílem.
