I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.
Lukáš 1,1–4
Denně nás zaplavuje tsunami zpráv a informací. Vyžadují naši pozornost a čas. Jedny jsou věrohodné, jiné zavádějící. Jak se v tom všem zorientovat a neutonout?
Nepříjemné historické zkušenosti s „pravdou“ dovedly naši společnost k tomu, že jsme na „pravdu“ přestali věřit. Vše je relativní a pravdu díky tomu může mít každý.
Lukáš, autor dnešního biblického textu, ale věří, že pravda skutečně existuje. Sám kdysi nebyl křesťanem. Dokonce ani nemá židovský původ. Proto, když se setkal s křesťanstvím, tak jako lékař a vědec nejdříve vše prozkoumal. Seznámil se s očitými svědky Ježíšova života, smrti a zmrtvýchvstání. Když se přesvědčil o pravdivosti toho, co mu bylo předkládáno k víře, přijal křesťanství jako svůj nový životní styl. A pak vše sepsal pro Theofila i pro nás, lidi žijící o dvě tisíciletí později.
I my musíme ověřovat informace, které potřebujeme k našemu každodennímu rozhodování, do čeho investovat úspory, čas či energii a jak řešit své osobní vztahy.
Lukáš mne učí, abych si ověřoval, čemu věřit, a čemu ne. Nejde jen o úspory, ale i o život — časný i věčný. Pravda existuje, i ta absolutní. Je třeba ji hledat, ověřovat, a když ji najdu, tak se jí pevně držet. Na tom závisí můj dnešek, zítřek i má věčnost.
