Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“
J 20,15.16
Šestý den týdne viděli umírat svého Mistra, první den následujícího týdne byli připraveni o jeho tělo a navíc obviněni, že je ukradli, aby oklamali lid. Učedníci se už ani nesnažili množící se falešná obvinění vyvracet. Báli se nepřátelství kněží i hněvu lidu. Sešli se v horní místnosti, zavřeli za sebou dveře a zajistili je.
Ženy čekaly, až skončí sobota. První den týdne časně zrána vyšly k hrobu. Našly ho však prázdný. Když Marie zjistila, že kámen je pryč, spěchala to oznámit učedníkům. Při pohledu do prázdného hrobu se jí srdce svíralo zármutkem. Jak hleděla dovnitř, všimla si dvou andělů. Zeptali se jí: „Proč pláčeš?“ Marie pozvedla uslzené oči a tu ji najednou někdo oslovil: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“
Marie v zahradě plakala, a Ježíš stál vedle ní. Pro slzy jej ani nepoznala. Učedníci propadli svému smutku natolik, že nevěřili poselství andělů ani slovům samotného Krista. Kolika lidem by Spasitel mohl říci: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ Stojí vedle nich, ale jejich uslzené oči jej nevidí. Mluví k nim, ale oni nerozumějí. Kdyby tak pozvedli skloněnou hlavu a otevřeli oči, aby ho uviděli. Netruchlete jako lidé bez naděje a bez pomoci. Ježíš žije! Věřte, a spatříte Boží slávu. (TV 504–507; DA 788–794)
Nebeský Otče, pro slzy Tě často nevidíme. Otevři nám oči, abychom uviděli Tvou slávu.
