Uplynulo několik dní a do Cesareje přišli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa. Protože se tam zdrželi nějakou dobu, předložil Festus králi Pavlův případ.
Sk 25,13.14
Král Agrippa projevil zájem o Pavlův případ. Řekl: „Také já bych rád slyšel toho člověka.“ Pavel tedy předstoupil před krále a vyprávěl, jak došlo k jeho obrácení. Popsal nebeské vidění, které ho nejprve naplnilo nevýslovnou hrůzou, ale později se stalo zdrojem jeho největší útěchy. V tomto zjevení nebeské slávy spatřil trůn, na kterém seděl Kristus, jímž pohrdal, kterého nenáviděl a jehož následovníky se tehdy snažil zahubit. Od té chvíle se Pavel stal novým člověkem, upřímným a horlivým Ježíšovým stoupencem. Svědčil o tom, že Mesiáš z proroctví už přišel v osobě Ježíše Krista Nazaretského a že se v jeho životě do nejmenších podrobností naplnily předpovědi Mojžíše a proroků.
Silně rozrušený Agrippa zapomněl na okamžik na důstojnost svého postavení i na to, kde se nachází. Myslel jen na pravdu, kterou si právě vyslechl; viděl pouze pokorného vězně, který před ním stál jako Boží posel, a spontánně odpověděl: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem“ (Sk 26,28).
Agrippa nakonec dar milosti odmítl a zdráhal se vzít na sebe Vykupitelův kříž. Přestože byl Agrippa Žid, nesdílel s farizeji jejich fanatickou horlivost a slepé předsudky. Festovi řekl: Tento člověk „mohl být osvobozen, kdyby se nebyl odvolal k císaři“ (Sk 26,32). (PNL 249–252; AA 433–438)
Svatý Bože, pomoz nám neodmítnout Tě, když se dotýkáš našeho srdce.
