Když ho přivedli, postavili se proti němu Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění; nemohli je však nijak dokázat. Pavel se hájil takto: „Neprovinil jsem se ničím ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“
Sk 25,7.8
Félixe na postu místodržitele vystřídal Festus. Festus pochopil, že v tomto sporu jde výhradně o židovskou věrouku a že jejich obvinění neobsahovala nic, za co by si zasloužil trest smrti. Místodržiteli však bylo jasné, jaká bouře nevole vypukne, pokud apoštol nebude odsouzen nebo vydán do jejich rukou. Chtěl se „zavděčit Židům“ (Sk 25,9), a proto se obrátil na Pavla a zeptal se ho, zda by byl ochoten vydat se do Jeruzaléma, aby mohl být souzen před veleradou.
Apoštol věděl, že od lidu, který na sebe svými zločiny přivolává Boží hněv, nemůže očekávat žádnou spravedlnost. Věděl, že bude stejně jako kdysi prorok Elijáš ve větším bezpečí u pohanů než u těch, kteří zavrhli nebeské světlo. Byl unavený vleklým sporem a jen stěží snášel věznění. Proto se rozhodl využít svého práva římského občana a odvolat se k císaři.
Na místodržitelův dotaz Pavel odpověděl takto: „Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Proti Židům jsem se v ničem neprovinil, jak i ty velmi dobře víš. Jestliže jsem vinen a spáchal jsem něco, za co si zasloužím smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však pravda, z čeho mě tito žalobci obviňují, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři“ (Sk 25,10.11). (PNL 245–247; AA 428–431)
Pane, naše srdce je lstivé a plné nevraživosti. Pomoz nám zaujmout správný postoj, když čelíme lidské zlobě.
