Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
L 23,8.9
Krista doprovázela k Herodovi velká skupina kněží a starších. Herodes měl ruce poskvrněné krví Jana Křtitele. Když se poprvé doslechl o Ježíši, vyděsil se a řekl: „To vstal Jan, kterého jsem dal stít.“ I přesto si Herodes přál Ježíše vidět. Naskytla se mu příležitost zachránit tomuto prorokovi život a doufal, že tím navždy vymaže ze své mysli hroznou vzpomínku na to, jak mu na podnosu přinesli krvavou hlavu.
Herodes umlčel dav. Se soucitem hleděl do klidné tváře Vykupitele světa, v níž se zračila moudrost a čistota. Herodes došel stejně jako Pilát k přesvědčení, že kněží obžalovali Krista ze zášti a nenávisti.
Herodes kladl Kristovi otázky, ale Spasitel mlčel. Kristovo mlčení však bylo nejpřísnějším trestem, jaký mohl krále stihnout. Herodes odmítl pravdu, kterou mu zvěstoval největší z proroků, a žádné jiné poselství už mu nebylo určeno. Majestát nebes už pro něho neměl ani slovo. Herodes se od něj pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zpět k Pilátovi. (TV 466.467; DA 728–730)
Velký Bože, nechceme zajít tak daleko jako Herodes. Smiluj se, prosím, nad námi a pomoz nám.
