Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek. Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“
Lukáš 22,7.8
Velikonoční večeře vždy patřila k těm nejvýznamnějším dnům židovského kalendáře. Přípravy na tento svátek probíhaly většinou v rodinách. Čtyři dny před Velikonocemi byl vybrán roční beránek. Nesměl mít žádnou vadu, protože představoval oběť, kterou jednou položí za lidstvo bezhříšný Boží Syn.
Večer, když nastal hod beránka, sešla se rodina, aby spolu vzpomínala na tu noc, kdy Mojžíš vyvedl Židy z Egypta a začala éra jejich svobody. Beránek byl zabit a všichni přítomní ho pak do rána museli sníst.
Ježíš je ale v úplně jiné situaci. Poslední tři roky prožil se svými učedníky na cestách. Navštěvovali městečka i vesnice v Galileji, Judsku, a dokonce i v Samaří. Všude, kam přišli, kázal Ježíš o blížícím se království. Přinášel poselství o tom, že každý, kdo přijde k Bohu v pokoře a s touhou po očištění, získá darem věčný život v Božím království.
Před Ježíšem a jeho následovníky jsou poslední společné Velikonoce a Ježíš neponechává nic náhodě. Včas posílá Petra a Jakuba, aby vše přichystali. Ví, že se na ně může spolehnout.
Tento Ježíšův zodpovědný přístup se mi líbí. Sám jsem se přesvědčil, že chci-li mít z bohoslužby co největší užitek, musím se na ni dobře připravit. Udělat maximum pro to, abych během ní už nemusel myslet na nic jiného. Mít jistotu, že teď jsem tu proto, abych se v klidu a pohodě setkal se svým Bohem. Když se to podaří, mohu si bohoslužbu naplno vychutnat.
