Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou. Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“
Lukáš 22,17.18
Učedníci prožívají se svým Mistrem další hod beránka. Netuší, že je to naposledy, co takto společně vzpomínají na tu noc, kdy Hospodin vrátil Abrahamovým potomkům ztracenou svobodu.
Jejich Mistr ale ví, že za několik hodin zemře, pak bude vzkříšen a o pár dnů později odejde zpět ke svému Otci v nebesích. Proto během těchto Velikonoc ustanoví dva nové obřady.
Tím prvním je obřad „umývání nohou“. Když Ježíš svým učedníkům umyl nohy, tak říká: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já“ (J 13,12–15).
Druhým obřadem je přijímání chleba a kalicha, o němž budeme přemýšlet zítra. V okamžiku, kdy Ježíš pozvedá kalich s vínem, zazní z jeho úst slova, jejichž význam učedníkům hned nedojde. Vzpomenou si na ně až v době, kdy už bude Ježíš zpět v nebi a oni budou vyhlížet jeho návrat.
Tato slavnost se pro všechny generace křesťanů stane pravidelnou připomínkou dne, kdy jim kalich znovu podá jejich Pán. Do té doby si jím máme sloužit navzájem. Večeře Páně nemá být jen ohlédnutím do minulosti. Oba obřady — umývání nohou i přijímání symbolů Kristovy oběti — mají probíhat v atmosféře radostného očekávání té Ježíšovy nebeské hostiny.
