Abraham řekl: „Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.“
L 16,25.26
V podobenství o boháči a Lazarovi Kristus ukazuje, že lidé rozhodují v tomto životě o svém věčném údělu. Další zkušební lhůtu už nedostanou. Je beznadějné spoléhat se na druhou příležitost po smrti, protože v den, kdy člověk zemře, končí jeho myšlení. Tento život je jediná doba, kterou Bůh dal člověku k přípravě pro věčný život.
Vlastním rozhodnutím člověka vzniká mezi ním a Bohem nepřeklenutelná propast. Abraham sloužil Bohu, vírou a poslušností plnil Boží slovo. Boháč se nestaral ani o Boha, ani o potřeby strádajících lidí. Velká propast mezi ním a Abrahamem byla také propastí neposlušnosti. Za svého života si neoblíbil Boha a nenašel zalíbení v službě pro něj. Jeho povaha se neshoduje s Bohem, a proto by nemohl být v nebeské rodině šťastný.
Také dnes žijí na světě samospravedliví lidé. Nejsou to prostopášníci, pijani, smilníci, avšak chtějí žít jen pro sebe, ne pro Boha. Nesloužili Bohu na zemi, nesloužili by mu ani v nebi. Nemohli by žít v Boží přítomnosti, necítili by se tam totiž dobře. Svojí lhostejností a netečností vytvořili propast, kterou nelze ničím překlenout. (PM 135.136; COL 262.263)
Věrný Bože, pomoz nám nežít jen pro sebe.
