Tu sestoupil Hospodin v oblaku. Mojžíš tam zůstal stát s ním a vzýval Hospodinovo jméno. Hospodin kolem něho přecházel… Ex 34,5.6
Mojžíš požádal Hospodina, oč ještě žádná lidská bytost nepožádala: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ Bůh nepotrestal tuto jeho žádost jako opovážlivost, naopak mu řekl: „Všechna má dobrota přejde před tebou“ (Ex 33,17–19).
Žádný smrtelník nemůže spatřit nezastřenou Boží nádheru a tento pohled přežít. Mojžíšovi se však dostalo ujištění, že spatří z božské nádhery tolik, kolik bude moci snést. Znovu byl vyzván, aby vystoupil na horu. A pak ruka, která stvořila svět, vyzvedla Mojžíše – tohoto tvorečka, tohoto muže silné víry – z prachu a postavila ho do skalní rozsedliny a Boží sláva a všechna jeho dobrotivost přešla kolem něho. Mojžíš se rychle sklonil k zemi a klaněl se.
Vážil si svého zážitku nekonečně více než všech svých znalostí, kterých nabyl v Egyptě, a všech svých úspěchů, kterých dosáhl jako státník a jako vojevůdce.
Mojžíš spatřil Boží slávu, když se ukrýval ve skalní rozsedlině. Také my, když se ukryjeme ve Skále, když nás Kristus přikryje probodenou dlaní, uslyšíme, co Pán říká svým služebníkům. Podobně jako Mojžíšovi, i nám se Bůh zjeví jako „plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný…, který odpouští vinu, přestoupení a hřích“. (PP 238, PM 81; PP 328, COL 162)
Mocný Bože a Vládce celého vesmíru, je úžasné vědět, že jsi plný slitování, laskavý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný.
