Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: „Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.“ Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, jde a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.
Lukáš 11,24–26
Pokud přiznáte, že věříte v existenci démonů a že i nám dnes hrozí nebezpečí „posedlosti“, budete svým okolím považováni minimálně za exota, když ne za blázna.
Vše, co bylo v Ježíšově době považováno za posedlost, je dnes klasifikováno jako psychiatrické onemocnění. A na to přece stačí, když nám odborník předepíše vhodné pilulky.
Ježíš ale říká, že v boji se zlem jsme bez šance, pokud se mu chceme postavit jen ve vlastní síle. Ďábel a démoni jsou mocnější než já. Proto bych měl pro svůj boj hledat spojence, který je ještě silnější než všechny síly zla.
Evangelia popisují mnoho případů, kdy Ježíš porazil ďábla a vyhnal démony z posedlých, kteří toužili po svobodě. Ty příběhy jsou v Bibli proto, abych si uvědomil, jakou pomoc získám, když se Ježíš stane mým Pánem a Ochráncem.
Z Lukášova textu vyplývá, že je možné se krátkodobě vymanit z posedlosti. Pokud ale do svého nitra nepustíme někoho silnějšího, než je démon, který nás ovládal, zlo se brzy vrátí v daleko silnějším týmu a náš konec bude ještě horší.
Je nějaká obrana proti temným silám zla? Podle Ježíše je jen jedna možnost — jít životem s ním, protože tam, kde je Ježíš, nemá zlo žádné místo.
