Přichází náš Bůh, nebude mlčet; před ním jde oheň, všechno stravuje, kolem něj prudká vichřice! Svolává shůry nebesa i zem, jeho lid aby stanul před soudem. Ž 50,3.4 (B21)
Od stvoření člověka nebylo vidět takové zjevení božské moci, jako když byl u Sínaje vyhlášen zákon. Jestliže takovými projevy své moci označil Bůh místo, které si zvolil pro vyhlášení svého zákona, jak strašné pak bude jeho vystoupení, až přijde soudit svět! Hrůzy Sínaje naznačují lidem scénu posledního soudu. Hlas trouby volal Izraelce k setkání s Bohem. Hlas archanděla a zvuk Boží trouby zazní po celém světě jako výzva všem, aby se dostavili před svého Soudce. Otec a Syn byli na hoře Sínaj v doprovodu velkého zástupu andělů. V den velkého soudu přijde Kristus „v slávě svého Otce se svými svatými anděly“ (Mt 16,27).
Když se nad horou Sínaj projevila Boží přítomnost, celý Izrael viděl Hospodinovu slávu jako spalující oheň. Až přijde Kristus v slávě se svými svatými anděly, vzplane celá země strašným světlem jeho přítomnosti. „Přichází Bůh náš. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.“ Objeví se ohnivý proud, který svým žárem roztaví prvky země a spálí všechno, co je na ní.
Boží děti se však nemusejí strachovat: „Hospodin je útočiště svého lidu.“ Ten den, který přinese hrůzu a zkázu přestupníkům Božího zákona, bude poslušným „nevýslovnou, vznešenou radostí“ (1Pt 1,8). (PP 247–249; PP 338–342)
Drahý Kriste, chceme se v pokoře a pokání připravit na setkání s Tebou, aby byl Tvůj den pro nás radostnou událostí.
