I zemřel Mojžíš, služebník Hospodinův, tam v moábské zemi podle Hospodinovy výpovědi. Pochoval ho v údolí v moábské zemi naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob. Dt 34,5.6
Svrchovaný Vládce národů oznámil, že Mojžíš neuvede Izraelce do zaslíbené země. Toto rozhodnutí neodvrátila ani Mojžíšova úpěnlivá prosba. Mojžíš přijal Boží rozhodnutí bez reptání. Položil ruce na Jozua a před celým lidem ho slavnostně ustanovil za svého nástupce.
Na Boží příkaz měl Mojžíš nyní opustit tábor, aby mohl být o samotě s Bohem. Musí se vydat na cestu, aby odevzdal svůj život do rukou svého Stvořitele. Pochopil, že musí zemřít o samotě, nikdo z pozemšťanů nemá být svědkem jeho skonu.
Mojžíš se odloučil od shromáždění a v tichosti se vydal sám na vrch hory Nebó. Ze zkušeností s Božím lidem se mu bolestně vynořovala vzpomínka na jediný hříšný skutek. Nebál by se ani zemřít, kdyby toto přestoupení uměl vymazat z paměti. Věřil však pevně, že vše, co Bůh vyžaduje, je pokora a víra v zaslíbenou oběť; znovu se vyznal ze svého hříchu a prosil o odpuštění ve jménu toho, který je spásou světa. Stanul na osamělé výšině a nezkaleným zrakem pohlédl na krajinu, rozprostírající se před ním. Bylo mu umožněno pohlédnout dále do budoucna…
Když se vidění ztratilo, tento unavený bojovník ulehl, aby si odpočinul. Boží andělé pohřbili jeho tělo a střežili jeho osamělý hrob. (PP 350–355; PP 469–479)
Laskavý Pane, děkujeme, že můžeme mít jistotu, že když svůj hřích vyznáme a poprosíme o odpuštění, Ty se nad námi smiluješ. Je nádherné být smířen s Tebou a odcházet s klidem v srdci.
