Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.
Žalmy 90‚12
Mladé děvče nastoupilo do autobusu a posadilo se. Na další zastávce nastoupila nevrlá a mrzutá starší paní. Vmáčkla se na sedadlo vedle ní a zavalila ji svými taškami. Muž sedící vedle dívky se rozčílil a zeptal se, proč se nebrání. Děvče mu s úsměvem odpovědělo: „Není nutné hádat se kvůli něčemu tak bezvýznamnému, vždyť naše společná cesta je tak krátká. Na další zastávce vystupuji.“
Krásná odpověď. Netřeba se hádat kvůli něčemu bezvýznamnému, něčemu, co není až natolik důležité, vždyť naše společná cesta je tak krátká. Kéž by kaž dý z nás pochopil, jak pomíjivý je náš čas. Nekažme si ho hádkami, zbytečnými argumenty a dokazováním si své pravdy, neodpuštěním, projevováním nespokojenosti. To vše je zbytečná ztráta času a energie. Písmo nám radí: „Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko“ (Filipským 4‚5). Rozčiluje vás někdo? Uklidněte se, protože vaše společná cesta je tak krátká. Někdo vás zradil, urazil nebo ponížil? Zůstaňte klidní a odpusťte mu, protože vaše společná cesta je tak krátká. Ať už budeme mít jakékoli potíže, nezapomeňme, že naše společná cesta je krátká. Nikdo nezná délku této cesty, nikdo neví, kdy se zastaví. Respektujme se, odpouštějme si, chraňme se navzájem. Buďme plní vděčnosti a radosti.
Vždyť naše společná cesta je tak krátká.
Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí; sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Žalmy 103‚15.16
