Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: „Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?“ On se nezmohl ani na slovo.
Mt 22,11.12
Když si král přišel hosty prohlédnout, odhalil pravé pohnutky každého z nich. Připravil každému hostu svatební šat. Byl to králův dar. Úctu k hostiteli projevil každý, kdo si jej oblékl. Svatebním šatem je v podobenství znázorněna čistá, neposkvrněná povaha, kterou budou mít praví následovníci Ježíše Krista. Církvi „je dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla“ (Zj 19,8). Je to Kristova spravedlnost, jeho neposkvrněná povaha, kterou vírou získávají všichni, kdo přijmou Krista za svého osobního Spasitele.
V Boží přítomnosti můžeme obstát pouze v rouchu, které pro nás připravil Kristus. Toto roucho, utkané na nebeském stavu, nemá ani jediné vlákno vyrobené člověkem. Odevzdáme-li se Kristu, naše srdce se spojí s jeho srdcem, naše vůle splyne s jeho vůlí, naše mysl se sjednotí s jeho myslí a naše myšlenky se mu podřídí, žijeme jeho životem. Tím si vlastně oblékneme roucho Kristovy spravedlnosti. Když pak na nás Hospodin shlédne, neuvidí šat z fíkových listů ani nahotu a ošklivost hříchu, ale roucho Kristovy spravedlnosti, jímž je dokonalá poslušnost Hospodinova zákona. (PM 158.159; COL 310–312)
Laskavý Otče, děkujeme za krásné svatební roucho.
