Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. … Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
Lukáš 6,21.25
Žijeme v té části světa, kde moc lidí nezná, co je to skutečný hlad. Stav, kdy je člověk po několikadenním hladovění nebo po dlouhodobé podvýživě tak oslaben, že hrozí vážné poškození zdraví nebo možná i smrt.
Většina z nás je v pozici těch, na jejichž adresu vysloví Ježíš své druhé „běda“. Jsme sytí a ani nemáme obavy z toho, že by nás mohl v dohledné době postihnout hlad.
Ježíš ale hladovění a sytost staví do kontextu nebeského království. Spousta lidí toto království hledá. Cítí, že jim něco důležitého chybí, a dělají vše pro to, aby svůj hlad duše nasytili.
Na druhé straně jsou lidé, kteří mají pocit, že už svůj hlad ukojili a že jim pocit sytosti zůstane tak trochu automaticky navždy. Nemají potřebu dál hledat Boží slovo, kterým Stvořitel sytí náš duchovní hlad. Vždyť oni se už jednou Božím slovem nasytili.
Je tu ještě jeden rozměr. I člověk s plným žaludkem může trpět podvýživou, protože jeho tělo nedostalo vše, co potřebuje. To platí i v životě víry. Celá řada lidí zaplavuje svou duši spoustou různých podnětů, které jim dávají pocit vnitřní sytosti. Přesto může jejich „spiritualita“ živořit.
Ježíš se na nás obrací s radou, abychom se nesmáli těm, kteří hladovějí. Situace se může velice rychle obrátit. Raději se s těmi, kdo právě hladovějí, podělme. O „chléb vezdejší“ i o „slovo vycházející z Božích úst“. Možná nám to jednou ti, které obdarujeme, oplatí.
