Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat. On řekl: „Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali.“
Lukáš 8,9.10
Ježíšova odpověď učedníkům zní trochu záhadně. Skoro to vypadá, jako by Bůh někomu dal schopnost porozumět tomu, co říká, zatímco jiným v poznání a ve víře brání.
Je to pravda? Rozhodl Bůh předem o tom, kdo bude žít věčně, a kdo ne? Stačí si připomenout slova, která Ježíš pronesl chvíli předtím. Lukáš píše, že hlasitě volal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ (L 8,9.10). Poznat ono „tajemství“ může každý, kdo správně používá své uši a touží po lepším poznání Stvořitele.
Podobná slova říká Ježíš opakovaně i v knize Zjevení. V závěru sedmi dopisů církvím vždy pronese: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím…“ (Zj 2,7). V úvodu Jan říká, že celá kniha Zjevení byla sepsána, aby ukázala, co se má brzy stát. Je tu proto, aby každému, „kdo má uši“, odhalila nejen tajemství budoucnosti, ale i tajemství Božího království.
Jsou skutečnosti, které nejsem schopen postihnout svým rozumem. Vše podstatné, co potřebuji ke spasení, mi Bůh odkrývá. Stačí jen naslouchat jeho slovu — Bibli. Ten, kdo tuto knihu přijme jako Boží slovo a věří tomu, co se v ní píše, se už nyní může těšit na život v Ježíšově nebeském království.
Jsou lidé, kteří Bibli nerozumějí. Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale nerozumějí tomu, co slyší. Proč? Lidová moudrost říká: „Když se nechce, je to horší, než když se nemůže!“ V tom je celé tajemství tohoto Ježíšova zdánlivě kontroverzního výroku.
