Odpověděl jim: „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“
Lukáš 7,22
Jan Křtitel prožívá duchovní krizi. Ve vězení přemýšlí o tom, zda měl jeho život smysl. Je Ježíš skutečně Mesiášem? Nespletl se? Posílá své učedníky za Ježíšem s otázkou, jak to vlastně je.
Ježíš jeho žákům nic nevypráví. Vlastně ani neodpoví na to, nač se jeho příbuzný ptá. Jen Janovým následovníkům přikáže, aby Janovi povyprávěli o všem, co právě viděli.
Křesťanství není v našich končinách moc populární. Lidé hromadně opouštějí víru, která v posledních dvou tisíciletích dávala ráz Evropě i Americe. Proč? Jedním z důvodů je fakt, že na bohoslužbách slyší teorii, která se výrazně liší od toho, co vidí v životní praxi těch, co kážou o Kristu.
Pokud se podívám do mého života, pak pro mne a mou víru nebyli největším přínosem teologové a vzdělanci, kterým přitom vděčím za mnohé, ale prostí věřící, kteří to, co slyšeli nebo četli v Bibli, také prožívali. Dokázali důvěřovat Bohu nejen tehdy, když jim bylo dobře, ale i v krizových životních situacích.
Jsem Bohu za tyto lidi vděčný. Ukázali mi směr, kterým se mám ubírat, když se ocitnu ve stejných pochybnostech jako Jan Křtitel. Jejich příklad mi pomohl zvládnout smrt mého bratra, různé nemoci v rodině i další tragédie, které se nevyhýbají ani věřícím.
Setkávám se s lidmi, které trápí pochybnosti. Místo teorie jim raději vyprávím o tom, co pro mne a mé blízké Ježíš dělal a stále dělá. O tom, jak se Ježíš projevuje v mém životě.
