Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i kaž dá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
Efezským 4‚31.32
Jedna žena vypráví: „Poslouchala jsem, jak si jedna mladá lékařka stěžovala na svého manžela, že nepověsí klíče tam, kam má, ale kaž dý den je – přes její domlouvání a rozčilování – nechává na botníku. Vyslechla jsem si stížnosti její kolegyně, že ‚ten její‘ není ochoten ji po návratu domů stručně informovat o tom, co přes den jedl. Chápala jsem zdravotní sestru, která si stěžovala, že její manžel zavěšuje na opěradlo židle své ponožky s odůvodněním, že se musejí ‚vyvětrat‘…“
Podobných příkladů řešení „životně důležitých problémů“ je v našich rodinách jistě dost. Někteří lidé se jimi nechají znechutit až do té míry, že hledají východisko ve vzájemném odloučení. Ale to není řešení. Praxe ukazuje, že řešením je spíše rozumně si promluvit o tom, co je v mých silách a co chci ve svém chování změnit, protože tě mám rád a protože ti to vadí, a s čím prostě ani při nejlepší vůli nehnu a tobě nezbude než se přizpůsobit. Nezkoušejme ten nejsnazší způsob – útěk. Ten nic nevyřeší. Protože svou povahu a schopnost (ne)řešit problémy si vezmeš s sebou… Manželství a život v rodině je nejlepší přípravou pro nebe. Je to jako trenažér lásky, který ti pomáhá měnit tvůj charakter. Začni tedy s tréninkem už dnes.
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Efezským 5‚25–28
