Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem. Ex 34,35
Čtyřicet dní a nocí strávil Mojžíš na hoře. Aniž o tom věděl, zářila jeho tvář oslňujícím světlem. Áron i všechen lid se Mojžíše zalekli a „báli se k němu přistoupit“ (Ex 34,30). Taková zář osvětlovala tvář Štěpánovu, když ho přivedli před soudce: „Všichni, kteří v radě zasedali, pohlédli na Štěpána a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla“ (Sk 6,15).
Touto září chtěl Bůh vštípit Izraeli posvátný, vznešený ráz svého zákona a slávu evangelia, zvěstovaného Kristem. Když Mojžíš pobýval na hoře, předložil mu Bůh nejen desky zákona, ale také plán vykoupení. Mojžíš poznal, že všechny izraelské předobrazy znázorňují oběť Božího Syna a že jeho tvář je ozářena světlem Božího zákona, ale i nebeským světlem proudícím z Golgoty. Sláva, kterou odrážela Mojžíšova tvář, znázorňovala požehnání, které je odměnou těm, kdo Kristovým prostřednictvím zachovávají Boží přikázání. Je svědectvím o tom, že čím bližší je naše společenství s Bohem a čím větší je znalost jeho přikázání, tím více se přibližujeme k Božímu obrazu. (PP 239.240; PP 329.330)
Laskavý Pane, toužíme žít ve Tvé přítomnosti a měnit se k Tvému obrazu.
