Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
Lukáš 24,44.45
Učedníci mohli tři a půl roku sledovat svého Mistra při jeho každo denní činnosti. Slyšeli jeho úžasná kázání, na která se vždy scházely tisícové davy posluchačů. Viděli mnoho zázraků. Byli u toho, když Ježíš uzdravoval nemocné, a dokonce i křísil mrtvé. Okusili „hostinu“, na které Ježíš dokázal několika chlebovými plackami a rybami nasytit dvacetitisícový zástup lidí.
Přesto stále nechápali, jaký je skutečný úkol Mesiáše. Lukáš ale poznamená, že jim začíná svítat až v okamžiku, kdy se setkávají se vzkříšeným Ježíšem. Znovu s nimi probírá vše, co o něm říkají židovská Písma, a tehdy konečně porozumějí.
Apoštol Petr později napíše: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci“ (2Pt 1,19).
Jednoho dne Filip prosí Ježíše: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.“ A pak ještě dodá: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně“ (J 14,8–11). Vše, co čtu v Bibli o Ježíši, mi ukazuje, jaký je můj Bůh.
Písmo — Bible — má jedinečnou moc. Může nám ukázat Boha takového, jaký skutečně je. Stvořitel, náš Bůh, je stejně milující a milosrdný jako Ježíš. Proto se ho nemusí bát nikdo, kdo ho hledá a chce mu naslouchat.
