Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. 1K 2,1.2
V prvním století křesťanské éry byl Korint jedním z nejvýznamnějších měst celého světa. Jeho ulice byly přeplněné návštěvníky téměř ze všech zemí. Oblíbenou bohyní byla Venuše a s jejím uctíváním byla spojena řada zvrhlých obřadů a zvyků.
V Korintu si apoštol Pavel počínal jinak než v Athénách. Protože tam jeho práce přinesla jen málo ovoce, rozhodl se v Korintu pro jiný způsob – zvěstovat evangelium co nejjednodušeji. Chtěl přivést lidi ke kříži. Středem apoštolova učení byl ukřižovaný Kristus. Pavel poznal, že dřív než si lidé mohou zamilovat Krista nebo s důvěrou pohlédnout na kříž, musí pochopit Kristův charakter. V době apoštola Pavla však kříž vzbuzoval v lidech odpor a hrůzu. Vyvyšovat jako Spasitele lidstva někoho, kdo zemřel na kříži, vyvolávalo posměch a námitky. Pro Pavla však byl kříž středem veškerého zájmu.
Určující zásadou a silou jeho jednání byla láska k Pánu slávy, proti němuž kdysi bojoval, když nemilosrdně pronásledoval věřící. Když ho při plnění jeho povinností začalo opouštět nadšení, stačil mu jediný pohled na kříž a na úžasnou lásku, která se zde zjevila, aby s novým odhodláním znovu vykročil na cestu sebezapření. (PNL 141.156.157.142; AA 243–274)
Pane Ježíši, i my chceme hledět na Tvůj kříž a vnímat Tvou lásku, která je velkou hnací silou.
