V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc, řekl mocným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a chodil. Sk 14,8–10
Když jednoho dne Pavel vyprávěl lidem, jak Kristus uzdravil nemocné a trpící, spatřil mezi svými posluchači mrzáka. Upíral svůj zrak na Pavla a s vírou přijímal jeho slova. Pohled na tohoto trpícího muže vzbudil v Pavlovi hluboký soucit a apoštol poznal, „že věří v Boží pomoc“. Před davem modloslužebníků mu přikázal, aby se postavil. Až dosud byl nemocný schopen pouze sedět. Nyní však okamžitě uposlechl Pavlův příkaz a poprvé v životě se postavil na nohy. Jakmile projevil svou víru, vstoupila do něj síla, takže „vyskočil a chodil“.
Obyvatelé Lystry na důkaz své vděčnosti přesvědčili Diova kněze, aby prokázal apoštolům poctu. Lystřané byli zklamaní, že jim apoštolové odepřeli tuto výsadu a nepřijali jejich oběť. Vyvolalo to v nich tak silný nenávistný odpor, jak silné bylo předtím nadšení, s jakým je oslavovali jako bohy. Chopili se Pavla a nemilosrdně ho kamenovali. Když byl samá modřina a omdléval bolestí, upadl na zem. Rozzuření Lystřané se domnívali, „že je mrtev“, a „vyvlekli ho z města“. Učedníci pak Pavla obstoupili. Jaké však bylo jejich překvapení, když uprostřed jejich nářku apoštol náhle zvedl hlavu, vstal a začal chválit Boha. (PNL 105–107; AA 180–185)
Mocný Bože, nevíme, co nás dnes čeká. Děkujeme, že nám pomůžeš, ať se ocitneme v jakékoli situaci.
