Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. Sk 28,15
Když se blížil čas dlouho očekávané návštěvy světové metropole, byl Pavel velmi skleslý. Jak tu má jako spoutaný vězeň hlásat evangelium?
Přesto si evangelium za necelé dva roky našlo cestu z vězňova skromného domu až do císařských komnat. Ze zhýralé družiny ještě zhýralejšího císaře se někteří obrátili a stali se Božími dětmi. Nebyli křesťany jen potají, ale svou víru veřejně vyznávali a nestyděli se za ni.
Pavel neupoutal pozornost dvora ke křesťanství svými kázáními, ale svými řetězy. Ačkoli sám byl ve vězení, podařilo se mu osvobodit mnohé z pout, která je držela v otroctví hříchu. Pavlova trpělivost a radostná mysl, která se projevovala během jeho dlouhého a nespravedlivého zajetí, a jeho odvaha a víra byly samy o sobě jedním nepřetržitým kázáním. Jeho smýšlení, které se tolik lišilo od smýšlení světských lidí, svědčilo o tom, že v něm přebývá vyšší než pozemská moc. Takový vliv měla apoštolova pouta.
Ještě než skončilo jeho dvouleté věznění, mohl Pavel říct: „Po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista.“ Pavel byl sice zbaven svobody jako zločinec, ale „Boží slovo není spoutáno“ (2Tm 2,9). (PNL 258.266–268; AA 447–466)
Všemohoucí Bože, je úžasné vědět, že Ty svého cíle dosáhneš, ať jsou okolnosti jakékoli.
