Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. Sk 20,32
V poslední večer apoštolova pobytu se bratři sešli „k lámání chleba“. Shromáždili se „v horní místnosti“ (Sk 20,7.8) ve druhém poschodí. Tady jim apoštol s hlubokou láskou starostlivě kázal až do půlnoci. V jednom z otevřených oken seděl mladík jménem Eutychos. Na tomto nebezpečném místě usnul a spadl dolů na dvůr. Okamžitě nastala panika a zmatek. Když ho zvedli, byl mrtvý. Shromáždilo se kolem něj mnoho lidí a všichni plakali a naříkali. Pavel si však prorazil cestu vyděšeným davem, objal chlapce a úpěnlivě se modlil k Bohu, aby vrátil mrtvému život. Jeho prosba byla vyslyšena.
Když dorazil do Milétu, dozvěděl se, že by se ještě před odplutím lodi mohl s efezskými křesťany sejít. Proto okamžitě poslal starším tohoto sboru zprávu, v níž je naléhavě žádal, aby si pospíšili do Milétu. Když se Pavel zahleděl do budoucnosti a viděl, jakým útokům ze stran vnějších i vnitřních nepřátel bude sbor muset čelit, velmi se o něj strachoval. S naléhavou vážností vyzval své bratry, aby bedlivě střežili posvátný poklad víry. (PNL 224.227; AA 390–395)
Všemohoucí Bože, chci sytit svou víru, aby mé pochybnosti zemřely hladem.
