Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“
Lukáš 18,31–33
Během svého veřejného působení, které trvalo tři a půl roku, Ježíš několikrát otevřeně hovořil o tom, že bude zabit. V tomto případě přidává podrobnosti. Bude vydán pohanům, kteří se mu budou posmívat a nakonec ho zabijí. On ale „třetího dne vstane“.
V průběhu těchto rozhovorů o smrti se Ježíš často odvolává na svědectví proroků. Nejstarší proroctví říká: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“ (Gn 3,15). Tato slova jsou sice určena svůdci našich prarodičů, ale vyplývá z nich naděje, že zlo bude jednou poraženo.
Ježíš o své mučednické smrti hovoří jako o něčem, s čím počítá. Shrnuje všechna proroctví a odhaluje svým žákům tajemství nejbližší budoucnosti. Nic před nimi nezatajuje, i když je mu jasné, že ne všemu budou hned rozumět.
Mesiášova pozemská mise předem počítala i s jeho smrtí a zmrtvýchvstáním. Ježíš dobře věděl, co ho čeká. Přesto opustil nebesa a narodil se jako člověk. Byla to jediná možnost, jak nám mohl dokázat, že nás miluje.
Láska mu dodala odvahu k vytvoření plánu na záchranu lidstva i k jeho naplnění. Byla to jediná možnost, jak nás mohl zachránit od smrti a vrátit nám naději na věčný život.
