Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium. 1Te 2,9
Židé nepohlíželi na tělesnou práci jako na něco neobvyklého nebo ponižujícího. Pokládalo se za hřích, jestliže někdo nechal mladé lidi dospívat, aniž by byli vedeni k tělesné práci. Každý mladý člověk se musel vyučit nějakému řemeslu bez ohledu na to, zda pocházel z bohaté nebo chudé rodiny. Podle tohoto zvyku se také Pavel již v mládí naučil vyrábět stany.
Během dlouhého období své služby v Efezu se Pavel opět živil svým řemeslem. Takto strávený čas nepovažoval za ztracený. Když pracoval ve svém oboru, přicházel do styku se společenskou vrstvou lidí, které by jinak nemohl oslovit. Učil, že Boha bychom měli uctívat i svou každodenní prací. O svůj výdělek se dělil s Lukášem a pomáhal i Timoteovi. Občas dokonce trpěl hladem, aby zmírnil nouzi druhých. Vedl nesobecký život.
Mají-li Boží služebníci pocit, že při práci na Božím díle prožívají těžkosti a bídu, měli by v duchu navštívit dílnu, kde pracoval Pavel. Nechť si představí, jak tento Bohem vyvolený muž stříhal plátno, aby si vydělal na chléb. Práce je požehnáním, nikoli prokletím. Duch lenosti ničí zbožnost a zarmucuje Božího Ducha. (PNL 199–202; AA 346–352)
Pane, chci Tě dnes uctívat a chválit i svou prací.
