A tak, moji milí…, s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Fp 2,12.13
Ke spasení je třeba společného úsilí, spolupráce mezi Bohem a kajícným hříšníkem. Tato spolupráce je nezbytná, máme-li vybudovat svůj charakter na správných zásadách. Bez Boží pomoci se úspěch nedostaví. Člověk a Bůh musí působit společně. Úkolem člověka je odolávat pokušení; sílu k tomu však musí čerpat od Boha. A tak na jedné straně stojí nekonečná Boží moudrost, jeho slitování a moc, zatímco na druhé je lidská slabost, hříšnost a bezmocnost.
Bůh si přeje, abychom se uměli ovládat. Nemůže nám však pomoci, nejsme-li ochotni s ním spolupracovat. Sami od sebe nedokážeme uvést naše plány, touhy a sklony do souladu s Boží vůlí. Projevíme-li však ochotu k poslušnosti, Spasitel to udělá za nás.
Kdo chce mít pevný a vyvážený charakter, kdo se chce stát vyrovnaným křesťanem, musí vše odevzdat Kristu a být ochoten učinit pro něj cokoli; Spasitel se totiž nespokojí s tím, budeme-li mu sloužit jen na částečný úvazek. Křesťan se musí každý den učit, co je to odevzdanost. Musí studovat Boží slovo, pochopit jeho význam a řídit se jeho pokyny. Naděje, že jednou spatří Boží tvář, stojí za veškeré úsilí i oběti, které jsou pro dosažení tohoto vysokého cíle nezbytné. (PNL 278.279; AA 481–484)
Mocný Bože, Ty jsi věrný a konáš své dílo. Pomoz nám splnit to, co od nás očekáváš.
