A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Lukáš 11,4 (BK)
Občas přemýšlím o tom, jak se bude žít v prostředí bez pokušení — v nebeském království, kam už nevstoupí žádný pokušitel. Pak se ale probudím z toho nebeského snění a uvědomím si, jaká je zatím realita.
Žiji v prostředí, kde se denně setkávám s pokušením a ne vždy mu odolám. Stejně musel bojovat i Ježíš. Matouš zachytil jeho boj ve chvíli, kdy se blížilo zatčení Mesiáše a pak i jeho smrt na kříži: „Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: ‚Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš‘“ (Mt 26,39). Ježíš zde v praxi používá to, co učí i nás — spolehnout se na Boží vůli a věřit, že Bůh nedopustí nic, co by nás připravilo o možnost věčného bytí v jeho říši.
Pokušení tu bude v každé chvíli našeho života. S tím je třeba počítat. Apoštol Pavel nás ale ujišťuje: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát“ (1K 10,13).
Ta prostá prosba v modlitbě „Otče náš“ nás přivádí k Bohu. Ježíš si přeje, abychom i ve chvílích pokušení důvěřovali nebeskému Otci. Už včera jsem citoval překlad Slovo na cestu: „Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého“ (SNC). Pokud podlehnu pokušení, zamotávám se do pavučiny zla, ze které se bez cizí pomoci nikdy nedostanu. Nebeský Otec je připravený. Chce mi pomoci a čeká, až ho o to požádám.
