Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat…
Lukáš 18,1
V životě jsem potkal mnoho lidí, kteří nadšeně přijali poselství Bible, uvěřili v Boha a radovali se z toho, že jim patří nebeské království. Po čase ale jejich nadšení postupně uvadalo, až se nakonec vrátili ke svému starému způsobu života.
Ježíš dobře zná naši duši a ví, že něco podobného hrozí každému z nás. Náladovost se projevuje i v našem duchovním životě. Jeden den máme pocit, jako bychom už byli v nebi, druhý den nás srážejí pochybnosti. V jednu chvíli se nám zdá, že by naše víra mohla „hory přenášet“, abychom se o pár hodin později zmítali v pochybnostech o Bohu i o sobě.
Důvodem těchto výkyvů naší víry může být například „Boží mlčení“. Modlíme se, prosíme Stvořitele o něco, co je pro nás důležité, ale odpověď nepřichází. Pokud například prosím o uzdravení někoho z mých blízkých, není snadné to Boží mlčení ustát. Proč musí trpět? Proč Bůh i tentokrát neudělá zázrak, když jej minule udělal? Podobné otázky dokážou nahlodat naši víru i důvěru ve Stvořitele.
Ježíš mne vede k tomu, aby má modlitba byla vytrvalá. Radí mi, abych dál prosil a věřil, že Bůh udělá to, co bude nejlepší, a udělá to také ve správnou dobu.
K takové vytrvalé modlitbě je potřeba důvěra v Boha. Ta roste s tím, jak dobře a intimně jsem se setkal s Boží láskou a milosrdenstvím. Jen ten, kdo zná Stvořitele, dokáže na konci každé modlitby vyslovit „Buď vůle tvá“. A věřte, že to vždy není snadné. I proto Ježíš říká, že zvítězí jen vytrvalí.
