Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
Lukáš 16,10
Kdo z nás by nechtěl být u toho, když se dějí velké a převratné věci. Stejné to bylo i v době, kdy Ježíš chodil po naší zemi a kázal o Božím království.
Většina jeho posluchačů společně s dvanácti apoštoly viděla v Ježíši přicházejícího Mesiáše. Věřili, že již brzy usedne na „Davidův trůn“ a vrátí jejich národu slávu, kterou ztratil. Mnozí také doufali, že se stanou součástí jeho týmu, který mu v tom vládnutí bude pomáhat.
Ježíš proto vypráví příběh o nepoctivém správci a v jeho závěru vyřkne slova z dnešního textu. Není to nic nového. Tato zásada platila v mnoha oblastech v každé době a platí i dnes.
Jako učeň jsem dostal od mistra úkol začistit hrany dvou tisíc malých kovových kostek. Byla to úmorná práce a trvala mi dva týdny. Netušil jsem, že je to součást testu, na jehož základě jsem mohl přestoupit od zámečníků k nástrojařům a mohl jsem pak dělat věci, o kterých se mi ani nesnilo.
Součástí něčeho velikého se mohu stát, jen když poctivě přistupuji ke všemu, co život přináší. Trpělivost, spolehlivost a poctivost jsou vlastnosti potřebné ke splnění jakéhokoliv úkolu — malého i velkého.
Pokud chci s Bohem prožít „velké věci“, nesmím se bát začít od těch drobných. Nemám pohrdat žádnou prací, kterou mi svěří. Ono totiž vůbec nezáleží na tom, čím mne Bůh pověří a jakou pozici ve svém týmu mi svěří. Hrdý mohu být už na to, že s ním mohu spolupracovat a že jsem součástí jeho království.
