Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.
Lukáš 8,55.56
Umím si představit nadšení a radost, jakou měl v té chvíli Jairos, jeho manželka a všichni, kteří byli u toho, když Ježíš probudil tu malou dívenku znovu k životu. Už tu neležela bez dechu, ale najednou vstala a chtěla jíst. Byla zdravá a plná života.
V té chvíli jim Ježíš přikázal, ať nemluví o tom, co právě viděli. Zvláštní příkaz, který je navíc pro všechny přítomné velice obtížné splnit. Vždyť všichni sousedé vědí, že malá zemřela. A zvláště ti, kteří byli vykázáni z domu, určitě budou chtít vědět, jak to dopadlo.
Navzdory tomu všemu dává Ježíš tento zvláštní příkaz. Nepřeje si, aby se všichni rozběhli po okolí a vyprávěli davům o tomto úžasném zázraku. Mají raději zůstat doma a přemýšlet. Ježíš to neudělal pro senzaci, ale protože je má rád.
Je tu ještě další důvod, proč Ježíš opakovaně prosí ty, kteří byli součástí jeho zázraků, aby o tom nemluvili. Lidé by pak za ním šli jen proto, aby ukojil jejich touhu být svědky něčeho, co svět ještě neviděl. A to on nechtěl.
Zázraky nejsou cílem Ježíšovy pozemské mise. Mají smysl jen tehdy, když přítomné přivedou k přemýšlení o Stvořiteli.
Běžný svědek zázraku se snaží pochopit, jak se to stalo. Ježíš si přeje, abych raději přemýšlel, proč se to stalo. Pokud v tom všem nevidím Stvořitelovu lásku, pak jsem byl svědkem zázraku zbytečně. Jejich cílem není senzace a Ježíšova sláva, ale mé spasení. To je důvod, proč se i dnes občas dějí zázraky.
