Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.
1Pt 5,7
Při přemýšlení nad Izraelci se mnozí podivují nad jejich nedostatkem víry a jejich reptáním a domnívají se, že sami by nebyli tak nevděční. Je-li však jejich víra podrobena zkoušce, byť sebenepatrnější, neprojeví více víry a trpělivosti než tehdejší Izraelci. Octnou-li se v úzkých, reptají, že Bůh je tak chce zkoušet. Třebaže je postaráno o jejich současné potřeby, nejsou mnozí ochotni svěřit Bohu svou budoucnost a žijí ve stálých obavách, aby neupadli do bídy a aby jejich děti netrpěly. Mnozí žijí ve stálém očekávání zla a své těžkosti zveličují natolik, že pak nevidí četná požehnání.
Neměli bychom nikdy připustit takový nedostatek víry v Boha, který nás vede k tomu, že za hlavní životní cíl považujeme péči o zítřek, jako by naše štěstí spočívalo v těchto pozemských věcech. Pán nám však neříká, že naše životní pouť bude bez jakéhokoli nebezpečí. Zve usoužené a ztrápené: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ Odložte břemeno úzkosti a světských starostí, které jste si sami naložili, a „vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším“ (Mt 11,28.29).
U Boha najdeme odpočinek a klid. (PP 211; PP 293.294)
Všemohoucí Bože, děkujeme, že ke Tvým nohám můžeme složit svou ustaranost i svou nedůvěru. Prosím, smiluj se nad námi a pomoz nám Ti důvěřovat.
