I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. … Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: ‚To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.‘“
Ex 32,7.8
Nad horou Sínaj se před očima všech stále vznášela Boží sláva. Zatímco Mojžíš byl na hoře, Izraelci s napětím očekávali jeho návrat. Ale Mojžíš se nevracel. Bez svého vůdce pociťovali bezmocnost. Lid toužil po nějakém obraze, který by představoval Boha a který by jim nahradil Mojžíše.
Bůh zakázal, aby ho lidé zobrazovali v jakékoli podobě. Mocné zázraky v Egyptě a u Rudého moře měly v lidu upevnit víru v něho jako v neviditelného, všemohoucího pomocníka Izraele. Bůh vyhověl přání Izraelců po viditelném projevu své přítomnosti tím, že se jim zjevil v podobě oblakového a ohnivého sloupu. Z vrcholu Sínaj Bůh ve svém strašném majestátu vyhlásil svůj zákon. Přesto za několik týdnů lid přišel za Áronem s prosbou: „Udělej nám bohy.“ A Áron dal zhotovit tele.
Taková rozhodná chvíle si žádá muže pevného a odvážného; muže, který si váží Boží přízně více než přízně lidu či své osobní bezpečnosti. Takovou povahu však Áron neměl. „Hospodin se velmi rozhněval i na Árona a chtěl ho zahladit“ (Dt 9,20). Vyslyšel však Mojžíšovu úpěnlivou prosbu a zachoval mu život. A protože se Áron pokořil a litoval svého hříchu, Bůh mu opět projevil svou přízeň. (PP 229–233.273; PP 315–323)
Laskavý Pane, děkujeme, že jsi ochoten nám odpustit, když Ti vyznáme svůj hřích.
