Podél cesty — to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.
Lukáš 8,12
V podobenství o rozsévači Ježíš hovoří o tom, co vše brání tomu, aby mohlo „Boží slovo“ v našem nitru nejen vyklíčit, ale i vyrůst a následně přinést úrodu. Na prvním místě varuje před ďáblem.
Ten přichází a snaží se z našeho nitra sebrat každé zrnko, protože nechce, abychom byli zachráněni. Otázkou je, zda se jeho zákeřným pokusům můžeme nějak účinně bránit.
Stvořitel dal člověku na počátku svobodnou vůli. Je tedy jen na mně, koho vpustím do svého nitra. Buď to bude Bůh, nebo ďábel. Mohu se přidat na stranu dobra, nebo si vybrat zlo. Neexistuje střední cesta.
Problém je v tom, že „ďábel“ je dnes v našich končinách považován za pohádkovou bytost. Čerti jsou navíc i v pohádkách považováni za hloupé bytosti, které přechytračí i Káča. Moderní lidé na něco takového přece nevěří.
„Běžte někam s démony i s tím ďáblem!“ Tuto větu jsem už slyšel mnohokrát. Jsem přesvědčen, že taková slova dělají největší radost právě ďáblu. Proč? Protože ten, kdo na něj nevěří, mu nejsnáze podlehne.
Nemocní chodí k léčitelům a nezajímá je, jakou mocí je uzdraví. Další se obracejí na kartářky a hledají u nich informace o své budoucnosti. Výčet ďáblových pastí je dlouhý. Je mistrem svodů a nepřipravený člověk je pro něj snadná kořist.
Pokud chci své nitro chránit před zlem, musím Ježíši dovolit, aby mne naplnil dobrem a láskou. Jen tak získám jistotu, že mne ďábel nepřipraví o přátelství s Ježíšem a o život věčný.
