Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb.“ Ježíš mu řekl: „Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím.“
Lukáš 4,3.4
Pokušení na poušti hraje v Ježíšově životě významnou roli. Ďábel se radoval. Věřil, že když na sebe Stvořitel vezme lidskou podobu, oslabí to jeho schopnost milovat své stvoření.
První útok si ďábel nechává na okamžik, kdy se mu zdá, že je Ježíš čtyřicetidenním hladověním oslaben natolik, aby podlehl představě toho, že se dobře nají.
Vzpomínám, jak jsem kdysi zkoušel vícedenní hladovku. Dařilo se mi až do chvíle, kdy tchyně přinesla z pekárny čerstvé, voňavé dalamánky. Chutnal mi každý kmín a každé zrnko soli, kterými byl ten křupavý kousek pečiva posypán.
Díky této vlastní zkušenosti o to víc obdivuji Ježíšovu odolnost. To, co po něm ďábel chtěl, mohl udělat. Měl na to moc i schopnosti. Stačilo by slovo a mohl mít dostatek čerstvě vonícího chleba.
Ježíš odmítá naslouchat ďáblovu pokoušení. Nenechá se svést k tomu, aby udělal zázrak, který by v té chvíli ničemu neprospěl. Podobný zázrak vykoná později. Až ve chvíli, kdy se kolem něj bude tísnit zástup hladových posluchačů.
Bůh ani dnes nedělá zázraky na objednávku. I když má stejnou moc jako při stvoření světa, svou zázračnou moc využívá, jen když je jí skutečně potřeba.
Mnohokrát jsem se v životě ptal, proč Bůh mlčí k mým prosbám. Proč mi někdy odpoví, zatímco jindy mlčí. Ježíšův přístup k zázrakům mne učí více mu důvěřovat. Věřit tomu, že mi nedá to, co chci, ale vždy od něj dostanu to, co skutečně potřebuji.
